Menu |
HistorieGNU is not Unix !V roce 1971 nastoupil jako mladý talentový student Cambridge University Richard Matthew Stallman do laboratoře umělé inteligence v MIT (Cambridge, Massachusetts, USA). V té době (resp. Začátkem let osmdesátých) začínala éra počítačů jak je zhruba známe dnes. Byly ale poměrně drahé a těsně svázané se svým operačním systémem, kterým byl v té době v drtivé většině Unix (čti junix) a jeho varianty. Během práce v MIT začal Richard pracovat na textovém editoru Emac a byl portován na Unix. Problém který trápil Richarda Stallmana byl v přístupu k softwaru. Když mu na katedru dovezli nový počítač, museli všichni podepsat licenční ujednání, které zakazovalo software sdílet. Vzhledem k heterogennímu prostředí, v jakém pracoval, to byla nesmírná překážka. Richard si dlouho pohrával s myšlenkou jak zajistit, aby byl software volný, a to nejen pro komunitu hackrů z MIT, ale pro všechny. S myšlenkou svobodného softwaru (free software-někdy překládáme nesprávně jako software zdarma) přišel Stallman začátkem 90. let. Myšlenka byla opravdu jednoduchá: umožnit ostatním sdílet software. Unix se skládá z jádra (kernel) a obslužných programů, které dohromady tvoří celek. Pokud by bylo možné úplně od píky přepsat tyto programy a jádro, byl na světě nový (jiný) Unix. Jelikož na slovo Unix existoval již v té době patent, rozhodl se Richard tuto myšlenku pojmenovat GNU. GNU je rekurzivní akronym (Stallman s oblibou říká že se jedná o hack), který znamená: GNU's not Unix (česky: GNU není Unix). Rekurzivita (což je mimochodem základní stavební kámen vědní disciplíny vyčíslitelnosti zabývající se algoritmy) spočívá v tom, že se ve významu objevuje zkratka, kterou slovní spojení vyjadřuje. Je to jako když namíříte kameru na televizor, na kterém je přímý přenos z kamery, kterou držíte v ruce. V televizi uvidíte tu samou televizi, v ní další televizor, a tak dále do nekonečna. Veřejně se poprvé vyjádřil na Usenetu (Internet tehdy neexistoval) v roce 1983. V příspěvku Stallmana vyzývá všechny programátory, aby se zapojili do práce na projektu GNU, jenž si stanovuje za cíl přepsat Unix. To obnášelo přepsání všech obslužných programů (cp, mv, rm, ls...), a také jádra. Jelikož filosofie unixových OS je založena na filtrech (vstup - zpracování - výstup) a na rourách, mohli všichni nadšenci pracovat na tom svém programu zvlášť, aniž by nastaly nějaké problémy či konflikty. Hned začátkem roku 1984 Stallman opouští universitu, aby se mohl nejen věnovat práci na GNU projektu, ale zejména aby si nemohla universita jeho dílo později přivlastnit (fyzicky se na půdě university nacházel, jen nebyl zaměstnancem). Nejdůležitější krok bylo napsání vlastního překladače jazyka C. Nejdříve chtěl Stallman použít kompilátor jazyka Pascal s názvem Pastel (projekt z jedné university), který by si upravil pro jazyk C, ale tudy cesta nevedla. Rozhodl se proto napsat vlastní kompilátor gcc, který v prvních fázích překládal svým upraveným Pastelem, v další fázi byl kompilátor schopný přeložit sám sebe. Vývojáři kteří už o GNU slyšeli, připojili ruce k dílu. To je také důvod, proč je v manuálových stránkách u každého programu uveden jiný autor. Každý napsal nějaký program ale dohromady vše fungovalo bezchybně. V roce 1984 zahájil Richard práce na nové implementaci editoru Emacs, samozřejmě že v duchu projektu GNU. Editor byl napsán v jazyce Emacsu LISP a LISP samotný v jazyce C. Komunita se začala rozrůstat, lidé posílali svá vylepšení (makra), rozšíření Emascu mělo na Stallmana velký vliv - viděl že GNU slaví úspěch. Zlom nastal v roce 1985 publikováním dokumentu GNU Manifest. V něm Stallman oficiálně představuje projekt GNU veřejnosti, jeho cíle a také shrnuje dosavadní práci: editor Emacs je již hotov, stejně tak jako generátor yacc (generátor pro kompilátory), debugger gdb, všechny nejpoužívanější utility a příkazový řádek interpret. V Manifestu se také píše, že překladač jazyka C je již schopen přeložit sám sebe a dosáhne již brzy první stabilní verze. Zmíněn byl také sázecí systém TeX, který vyvinul profesor Donald E. Knuth. Byl plně funkční. V druhé části dokumentu pak Stallman vysvětluje princip GNU a také, jaké jsou možnosti profitu pro jednotlivce i firmy. V textu se často objevuje slovní spojení free software. Slovo free lze v angličtině chápat ve více významech, ten správný význam je svobodný. Jedná se o svobodném software, který může být libovolně šířen, ať už za tento systém platíte, nebo ne. V témž roce Stallman založil (spolu s kolegy) Nadaci pro svobodný software (Free Software Foundation, FSF), která si kladla za cíl spravovat a distribuovat projekt GNU, přijímat dary, vytvářet licenční politiku GNU a především dohlížet na dodržování těchto licencí. FSF zaměstnávala programátory, kteří vytvořili stěžejní programy projektu GNU (knihovna jazyka C, BASH a podobně). Dalším prvkem byla aféra s Jamesem Goslingem (mj. autorem jazyka Java) v témž roce. James Gosling přepsal některé důležité části editoru Emacs a poslal Stallmanovi svoje úpravy. Ten je zařadil do svého oficiálního Emascu. Jelikož se Goslingova verze Emascu stala populární, prodal ji firmě UniPress, která však Stallmanovi nařídila (pod hrozbou soudní pře, kterou by firma vyhrála) odstranit kód, který koupila od Goslinga. Musel vyhovět a inkriminované části přepsal. Tehdy si Stallman uvědomil, že nestačí jen software šířit, aféra dala podmět k myšlence copyleftu. Copileft je vlastně copyright naruby, jak říká Stallman: ,,Je to hack." Smyslem všech licencí u software je uživatele omezit v dalším šíření díla a zakázat mu modifikace programu (pokud je to možné). Cílem copyleftu je přesný opak: uživatel smí dílo šířit jakýmkoliv způsobem, ale zakázáno si dílo přivlastnit a dále je šířit pod jinou licencí. Jakmile je tedy software jednou pod touto licencí, není možné si jej přivlastnit. Ihned tuto myšlenku aplikoval na Emacs: Emacs General Public License. Podobně se tak stalo se všemi programy z projektu GNU a v roce 1988 to všechno vyústilo v GNU General Public License (GPL). V roce 1989 byla velká část projektu GNU hotova. Jedná se o právní dokument, který vytvořila FSF spolu s právníky a který zajišťuje, že svobodný software (free software) publikovaný pod touto licencí bude navždy svobodný. Je nutné si uvědomit, že veškerý způsob distribuce software spočíval u projektu GNU vždy v šíření zdrojových kódů a právě na taková díla se GPL hodí nejvíce. Tento způsob distribuce (a také ne nepochopení termínu free software) dal podmět k novému termínu open source software (program s otevřenými zdrojovými kódy). Tento pojem smazal poslední zbytky odporu zejména u komerčních firem, které díky nepochopení termínu free software odmítaly přijmout něco, co bylo zdarma. Hlavní myšlenkou licence GPL je copyleft, tedy zákaz přivlastnit si díla a jeho dalšího rozmnožování bez poskytnutí zdrojových kódů a licence. Zároveň však zůstává zachováni autorské právo (copyright), takže se nejedná o zřeknutí se autorských práv- autor stále může svoje dílo vydat jinak, prodávat, či dokonce ukončit vývoj. Verze pod GPL však zůstává navždy svobodnou. GPL nezakazuje dílo prodávat, jediné, co musí být dodrženo, je nebránit kupujícím v jeho právech, tedy možnost získat zdrojové kódy v takové formě, aby šli přeložit, modifikovat, šířit dál. GPL licence se vztahuje na všechny deriváty (projekt vytvořené na základě jiného GPL projektu), je tedy ,,nakažlivá". Není možno vzít kus GPL programu a zařadit ho do komerčního programu bez toho, aniž by komerční program byl zveřejněn pod GPL licencí. GPL není smlouva, je to licence. V tomto období začínala x86 revoluce. Firma IBM si totiž vybrala na své PC systém DOS od Microsoftu. Jelikož se PC staly dostupnými a cena šla rychle dolů, začaly se obrovským tempem šířit. Pokud se ale majitel tehdejšího PC seznámil s projektem GNU (a chtěl by jej nainstalovat), zjistil by, že systém Unix a DOS mají pramálo společného, zkrátka to nešlo. V roce 1989 tedy vznikl projekt DJGPP (tehdy se jmenoval DJGCC), který umožnil alespoň spouštění některých programů z GNU v DOSu (včetně kompilátoru gcc). Tehdy bylo všem FSF jasné, že je čas vložit Golemovi šém a dokončit tak svobodný operační systém. Šémem bylo samozřejmě jádro OS - bez něj mohli používat programy GNU projektu pouze studenti a nadšenci, kteří se dostali k různým variantám Unixu. FSF začala pracovat na jádře Trix, které bylo původně vyvinuto na MIT. Mělo se jednat o plnohodnotné unixové jádro. Narodil se Hurd (i když se tehdy tak nejmenoval). Richard se domluvil s universitou Carnegie Mellon (Pittsburgh, Pennsylvania, USA), aby vydala své mikrojádro Mach pod licencí GPL. Mikrojádro Mach (původně na systému BSD) nebylo plnohodnotným jádrem, neposkytovalo například správu disků, vstupu a výstupu a podobně. Pro vědecké účely však fungovalo ve speciálně vyvinutém emulátoru jádra Unixu a poskytovalo jen ty nejzákladnější funkce (správu paměti, řízení procesoru). Pro Hurd se dokonale hodilo, tak byl Mach do projektu implementován. Mikrojádra naproti monolitických jader (Linux, Windows) mají velkou výhodu: nesmírná flexibilita a nevýhodu: je velmi obtížné takové jádro programovat a hlavně ladit. Možná proto je jádro Hurd po deseti letech vývoje ve verzi 0.2. Licence GPL byla v roce 1991 zdokonalena (byly odstraněny nějaké nejasnosti) na verzi 2. Také vyšla první verze licence LGPL (GNU Libraly General Public License) - určená pro programovací knihovny. V roce 1999 prošla drobnými úpravami až k aktuální verzi 2.1. V této verzi dostala licence také nové jméno, které nebylo až tak matoucí:GNU Lesser General Public License. V Dubnu roku 1991 si student třetího semestru helsinské univerzity (Helsinky, Finsko) Linus Benedict Torvalds pohrával s jednoduchou implementaci unixového systému Minix. Byl zvláštní že fungoval pod systémy IBM PC AT/XT tedy předchůdci nejrozšířenějších počítačů na světe. Linusovi se nelíbilo, že tento OS nebyl příliš použitelný pro práci, jednalo se pouze o ukázku jak se dělá OS. A v té době napadla ona myšlenka napsat vlastní operační sytém. Ještě v září tohoto roku publikoval na Internetu v diskusní skupině .comp.os.Minix svoji první verzi (0.01) Linuxu, jak tento OS pojmenoval administrátor FTP serveru Ari Lemmke, na který Linus nahrál první verzi (spojení slov Linus a Unix). Udělal kus práce, protože systém byl funkční (pouze na procesoru 386/486), běžel na něm Bash a překladač GCC z projektu GNU. Co bylo ale nejdůležitější, že byl Linux vydán pod licencí GPL (zdrojový kód měl 230kb po rozbalení). Hned v říjnu vyšla záplata (patch) na verzi 0.02 s odkazem na FTP server, kde bylo možné stáhnout i binární balíčky (včetně překladače), na tomto serveru tuto historickou verzi najdete i dnes. Od té doby se kolotoč nových verzí už nezastavil. První Torvaldsova zmínka o Linuxu je trošku úsměvná, zmiňuje se v ní, že systém nebude zřejmě přenositelný. Dnes už víme, že je to nejsnadněji přenositelný OS na světě - běží na počítačích do kapsy, pracovních stanicích, v satelitních přijímačích i na vysoce škálovatelných 64 bitových serverech světoznámých firem. Dalo by se říci, že Linus vypálil rybník FSF a projektu Hurd, jádro bylo posledním, co projektu GNU chybělo. Právě proto se stal Linux tak rychle populárním. Použito a upraveno z časopisu Linux+ květnové číslo 2004 Linusův dopis Stýská se vám po krásných dnech systému minix-1.1, který používali jen skuteční muži snažící se naprogramovat si vlastní ovladače? Zrovna nepracujete na žádném projektu a lámete si zuby s marnou snahou přizpůsobit si operační systém vašim požadavkům? Jste znepokojeni, že v systému minix již vše funguje? Už jste dlouho do noci, nesnažili rozchodit zapeklitý program? Pak je dopis určen právě vám. Linus Torvalds: Free minix-like kernel sources for 386, 5 Oct 1991
LinuxKolem roku 1993 začal vnikat Unixový operační systém Linux. Jednadvacetiletý finský student Linus Torvalds začal programovat operační systém, protože byl nespokojen se systémem Minix. Celý projekt začal pokusem napsat svůj systém. V říjnu vydal verzi 0.02. Už od začátku neměl zdrojový kód systému žádný kód z původního Unixu. Od verze 0.03 skončilo číslování systému na 0.10 a začalo na něm více programátorů. Po několika revizích skončilo programování na 0.95 a 0.99. Od té doby se změnilo i číslování jader. Skutečně ale první použitelná verze byla 1.2.x. Verze 2.0.x byla přenesena i jiné platformy než jen Intel 386, třeba DEC Alpha. Série 2.2.x přidala především možnost symetrického multiprocesingu, který byl výrazně vylepšen ve verzi 2.4.x, která obsahovala plno nových vymožeností. Verze 2.6.x byla daleko přenositelnější a flexibilnější a měla ještě více komfortu, např. úplně přepsán Vin4Lin (stará se o video karty). Tento systém nazval administrátor Ari Lemmke, který tento systém nahrával na FTP server. Už od začátku obsahoval i zdrojové kódy. Každý se může zapojit do vývoje Linuxu. Dnes je tento operační systém jeden z nejoblíbenějších a jeho obliba stále roste. Je to univerzální operační systém. Obrovská armáda programátorů z celého světa se snaží, aby tento systém byl co nejlepší. Jen pro zajímavost: Windows je hlavně oblíbená v uživatelském prostředí. Unix je hlavně oblíben na serveru. Mac OS X v grafickém prostředí. Linux se hodí jak na server (je to vlastně vylepšený Unix s větším komfortem) ale i pro uživatele (má ohromné množství programů, jednoduchá instalace, dobrou detekci hardware, jednoduchá údržba...). Teď se už používá i na multimediálních stanicích. Vidíme že Linux čeká slibná budoucnost. Číslování jaderJádra se číslují takto: x.y.z, x je generace jádra, y je subgenerace jádra a z je pořadové číslo jádra. Lichá subgenerace jádra je nestabilní a sudá stabilní. V nestabilní je živý vývoj. Když se v nestabilních verzí vychytají mouchy, přejmenuje se subgenerace z liché jednotky na sudou. Lichá je pro programátory, a sudá pro uživatele, kteří programovat nechtejí.
Jaké budete mít výhody a nevýhody když přestoupíte na Linux Výhody Linuxu: + Linux a mnoho aplikací je zadarmo + Je to Velice stabilní systém který vyniká před jinýma OS a disponuje špičkovým grafickým uživatelským rozhraní. + Linux je velmi bezpečný systém, na který skoro neexistují viry + Otevřené zdrojové kódy. + Super souborový systém, který se nemusí defragmentovat! + Linux se vyvíjí rychlým tempem, a díky tomu se rozšiřuje. + Obrovská škála nastavitelnosti. Nevýhody okolo Linuxu: - Méně software - V některých oblastech slabší podpora češtiny. - Absence některých ovladačů na HW - Menší rozšířenost (Nevýhoda? :)) - Značná nekompatibilita s programy Windows. - Krok do neznáma. Nyní si to rozeberem +CenaTo, že je Linux zdarma není úplně pravda. Linux jako samotné jádro a obslužné nástroje zadarmo jsou, ale některé distribuce jsou komerční. Ale i tak jsou daleko levnější než už zmiňovaný systém. +StabilitaLinux je svou stabilitou pověstný. Zatímco každý musí nejméně dvakrát do týdne restartovat systém a nebo mu nejméně jednou za den napíše systém ,,Neplatná operace" - v linuxu se to stává jen zřídka. Většinou se to stává používáním nestabilního jádra nebo mazáním nějakých důležitých věcí v systému. Jasně že se v Linuxu některý program občas sekne, ale neshodí s sebou celý systém. +BezpečnostNebojte se virů! Linux byl navržen tak, aby byl bezpečný. Každý má své práva co smí a nesmí dělat. Vše může root. Navíc viry v Linuxu skoro neexistují a když někdo zjistí nějakou bezpečnostní "díru", tak za druhý den bude na internetu záplata. +Otevřené zdrojové kódyVy můžete říci ,,A co já se zdrojovými kódy?". Odpověd jednoduchá. Jedině tímto způsobem je zajištěna bezpečnost a stabilitu systému. Ohromná armáda programátorů po celým světě vylepšuje a záplatuje tento systém - díky tomu. +Souborový systém, který se nemusí defragmentovatAno, Linuxové souborové systémy jsou tak vyspělé, že se nemusí defragmentovat. +Obrovská škála nastavitelnostiV Linuxu lze vše nastavit. Nelíbí se vám grafické prostředí KDE? Tak si vemte Gnome, IceMW a nebo jiné! Nechcete souborový systém ReiserFS? tak si vyberte jiný. Nebo ikony? Menu? Plocha? Odezva aplikací? Distribuce? Vše můžete kombinovat. -Méně software Software který ste používali na Windows nebudete moci používat na Linuxu. Musíte si pořídit buď Linuxové verze vašich programů, nebo je skusit rozchodit pomocí emulátorů, nebo používat linuxové programy. Je jich sice méně nežli na Windows, ale jejich počet je velmi vysoký :) -Absence některých ovladačů na HW zařízeníNěkteré firmy neposkytují ovladače na určitá zařízení pro Linux, a díky tomu některý hardware na Linuxu nebudeme moc používat (některé tiskárny, modemy..) -Menší podpora češtinyV Linuxu není úplně vše v češtině, ale postupem času skoro všechny projekty jsou překládány do Českého jazyka. Většina Distribucí jsou plně v Češtině i Slovenštině. -Má ho méně lidíPro většinu firem není jednoduché si říci ,,Od zítřka pracujeme na Linuxu." Nejprve musí lidi naučit základy, založit takzvané výzkumné pracoviště, kde si každý může vyzkoušet Linux na vlastní kůži. Přechod může trvat někdy i několik let. -Nekompatibilita s programy WindowsJe jasné že programy z Windows nejdou spustit na Linuxu. I když. S programem Wine a nebo CroosOffice můžete přímo na Linuxu spustit určitý program. (např. MS Visio, Adobe Photoshop a pod.) -Krok do neznámaNení jednoduché se sám učit nový systém. Každému pomůže např. kamarád nebo knížka. I já jsem s radostí přijal každou knížku nebo radu. DistribuceDistribuce je balík programů a nástrojů spolu s Linuxem dodávaný jako celek. Dělí se na: Binární= Instalují se, jsou mezi nimi i komerční. Zdrojové: Neinstalují se, ale musí se zkompilovat. V čem se tak může distribuce lišit
Tak se koukněme na pár distribucí: Binární Debian GNU/Linux
Red Hat GNU/Linux
Fedora GNU/Linux
Mandriva GNU/Linux (dříve Mandrake)
Ubuntu GNU/Linux
Slackware GNU/Linux
OpenSUSE GNU/Linux
Arch Linux
Linspire GNU/Linux
Zdrojové Gentoo GNU/Linux
Live Slax GNU/Linux
Vlastnosti Linuxu
Časopisy
Požadavky na hardware
Významné osobnosti
Jádro 2.6Pár novinek z nové řady jádra Linuxu: Uživatelská rozhraní: Flamebuffer = 1. Tučňák při startu bude výraznější a můžete se na Logo dívat ve 24 bitové barevné hloubce. 2. Podporovány budou i dotykové obrazovky, monitory VESA a myši s více tlačítky. 3. Mapování klávesnice a podpora braillova řádku Tieman Voyager Podpora Hardwaru: 1. Celý systém byl modularizován a každý modul přesně ví k jakému Hardwaru patří a změní se koncovka systému .ko. 2. Podpora USB 2.0. 3. Zvukový systém ALSA. 4. Video4Linux byl přepsán a v kolonce podporované tu už dlouho nebylo. Souborové systémy: 1. Vylepšená podpora ACLS, a NCP. 2. Jsou i nová XFS , JFS a AFS. 3. Jádro by mělo být schopné připojit oddíl i pro zápis (je doporučeno, ale stále jen pro čtení.) Přenositelnost: 1. systém se stane přenositelnější. 2. Systém bude moc pracovat i s procesory Hitachi řady H8/300. 3. I na 32 bitových systémech budete moci využívat 64 GB operační paměť. |
